"Zůstaneš navždy v mém srdci"

16. prosince 2011 v 19:00 | Romča Korčáková |  chuť tvořit

Bylo 20.2.2010 a já seděla v kavárně a popíjela kávu.Přemýšlela jsem nad tím,co v životě dělám dobře a špatně.Najednou ke mně přistoupil pohledný mladík."mladá paní,omlouvím se,ale tento stůl je rezervovaný."Co jiného mi zbývalo než odejít.Zvedla jsem se,že si přesednu k jinému stolu.Copak se dalo někam sednout,když všude seděly zamilované páry na kterých byl vidět úsměv od ucha k uchu?Ne!V duchu jsem si řekla "Na to já se nemůžu koukat".Už to budou 2 roky co mi umřel přítel.Tehdy mi bylo 16 let.Je to dlouhá doba,ale pořád se s tím nemůřu smířit.Zemřel v autě,když jel s jeho starším kamarádem.Bylo to těžká autonehoda.Byla namrzlá silnice,uklouzlo to a rázem byli na střeše.Nedalo se jim pomoct na místě oba zemřeli,ale můj život jde dál.Dělám brigádnici v jednom z největších Supermarketů ve městě.Poznávám tam mnoho milých lidí.Ten den se to stalo.K pokladně se postavil muž.Byl to krásný muž z kavárny,kde jsem seděla.Opět na mně promluvil jeho krásně hrubým hláskem."ahoj,tak se zase vidíme.Nevěděl jsem,že pracuješ tady".Vypravila jsem ze sebe něco jako:"no jo,těžká doba".Byl to on,muž mých krásných snů.Nevěřila jsem,že bych se po smrti Jonaha mohla zase zamilovat.Pozval mě na kávu,za to,jak mě musel tehdy vyhnat od stolu.Z práce jsem dorazila domů celá rozjařená co si vzít na sebe.Snad krásné společenské šaty nebo obyčejné ryfle?Nebyl čas tak jsem si vzala krátké šaty bez ramínek a vyrazila.Kavárnu mám zhruba 100m od domu tak jsem tam došla po svých.Už tam byl,čekal tam.Podal mi rudou růži a já neodolala a políbila ho na tvář.Celé odpoledne jsme si povídali.Mimochodem,jmenuje se Will.N a druhý den jsme se domluvili,že pojedeme do Kina na nějaký krásný film.Byli jsme spolu šťastní.Nevěřila jsem v to,ale opravdu se to stalo.Postupem času jsme se stali párem zamilovaných duší.Jednou jsme jeli i s mými rodiči na dovolenou na Hawai.S Wiliamem jsme se procházeli po pláži,když v tom se přede mně postavil a něžně mě políbil.Nechtěla jsem ho pustit.Proudilo ním vzrušující teplo.Měla jsem stále zavřené oči.Jak jsem je otevřela,viděla jsem ho jak klečí a v ruse drží červenou krabičku s přenádherným prstenem."Emmo,vezmeš si mě?".Na místě jsem se rozplakala.Ještě nikdy jsem se necítila tak šťastně.Na souhlas jsem ho políbila.Za 2 měsíce byla svatba.Přípravy vrcholili a já byla den ode dne šťastnější.Nadešel ten den.Měla jsem na sobě sněhově bílé šaty s dlouhatánskou vlečkou,vlasy načesané do drdolu.Byl to nejkrásnější den v životě.Řekli jsme si své "Ano".Rok po svatbě se nám narodila dcera Elizabeth.Měla jeho oči.Žili jsme si tak šťastně a perfektně jak nikdy před tím.Jednou,když jsem přišla z práce jsem viděla Willa na podlaze.Přišel na mě hysterický záchvat.Po celém pokoji jsem křičela"co mám dělat?Willi co je ti?Prober se prosímtě!"Jediný rozumný nápad byl zavolat do nemocnice.Tam mi řekli,že má těžkou nemoc.Přesně nevím jak to doktor říkal a vím to,že je dědičná.Umřel na ni Willa tatínek i dědeček a teď má svůj život skončit i on?Chtěla jsem,aby mu nějak pomohli,aby nasadili nějaké prášky.William nechtěl.Nemohla jsem nic dělat.Bylo to je rozhodnutí.Po tu dobu co byl v nemocnici jsme ho pravidelně navštěvovali.Elizabeth už měla 2 rokyZačalo mi to připomínat Jonaha.Měla jsem pocit,že mi není souzeno mít muže na celý život.Seděla jsem doma na gauči a plakala.Zazvonil telefon,Zvedla jsem ho.Byl to doktor."Paní,musím Vám říct špatnou zprávu.Váš manžel dnes v 11 hodin zemřel.Je mi to líto."Nasedla jsem do auta a jela jak nejrychleji to šlo.Přišla do pokoje a viděla jak ho doktoři odpojují od přístrojů.Jak mně spatřili udělali mi místi,abych mohla k posteli přistoupit.Má poslední slova co jsem řekla Willovi byla:"Zůstaneš navždy v mém srdci".
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama